Jazyky mě bavily od dětství. Učit jsem chtěla odjakživa, jen jsem to vzala troch delší cestou.

Vystudovala jsem chemii na univerzitě, založila rodinu, vystudovala pedagogiku a až ve 37 letech jsem poprvé stála před třídou. Deset let jsem učila na hotelové škole. Naplňovalo mě to, ale postupně jsem cítila, že chci jít víc do hloubky. Nejen učit jazyk, ale asistovat lidem učit se jinak – aby se nebáli chyb, aby se z nich poučili, aby se zbavili bloků a učili se s láskou a větší lehkostí.

Moje vlastní jazyková cesta nebyla přímočará. Na gymnáziu jsem složila státní zkoušku z ruštiny už rok před maturitou – jiné jazyky tenkrát nebyly příliš podporované, ale prakticky jsem jazyk neuměla použít. Se školní němčinou jsem se cítila během pobytu v Rakousku po revoluci nejistě, uměla jsem slovíčka, neuměla fráze. Angličtinu jsem začala studovat až kolem čtyřicítky – už s jasným cílem používat ji v běžném životě pro sebe. Brzy poté jsem ji začala vyučovat. Zkušenosti s učením jsem už měla. Na prahu padesátky jsem složila certifikovanou Cambridgskou zkoušku. Možná právě proto dnes rozumím lidem, kteří začínají „pozdě“ nebo mají pocit, že jim jazyky nejdou. Uvědomila jsem si, že nejlépe umím svůj rodný jazyk – češtinu a začala jsem učit také češtinu pro cizince.

Učím dospělé – všech věkových skupin a různých profesí. Učím i děti. Fascinuje mě, jak jsou vnímavé, když s nimi mluvím otevřeně a s respektem. Vždy mě těší moment, kdy si klienti dovolí mluvit bez obav z chyby.

Někteří klienti se postupně zajímají i o hlubší práci na sobě – ať už skrze konzultace, nebo semináře Principů života®. Jazyk pro ně bývá prvním krokem.

A občas mi při výuce asistuje moje fenka Lily.